Ještě není ani 6 ráno, venku je tma a mně už zvoní budík. Ne moc nadšeně ho vypínám a hned potom vstávám z postele. Pokud chci vidět opravdu všechno, musím co nejdříve vyrazit. Procházku začínám poblíž zastávky metra Foggy Bottom-GWU.
Ještě za tmy se vydávám po 23. ulici směrem k Lincolnovu památníku (Lincoln Memorial). Cestou se krátce zastavím u Pomníku Alberta Einsteina a u Památníku veteránů z vietnamské války.
U Einsteina mě fascinuje především to, že je na něm ukryté něco, čeho si nevšimnete, pokud se pořádně nedíváte pod nohy, nebo si to nepřečtete na některé z cedulí. Z fotek vím, že většina turistů se fotí, jak sedí Albertovi na klíně, jen málokdo už si ale všimne toho, že přímo pod nohami mají mapu oblohy.
Pak už dorazím přímo k Lincolnovi. V tuto dobu je tady jen pár lidí, kteří navíc nesedí na schodech a mně se tak naskýtá úžasný výhled. Jak vychází slunce, mramor postupně získává zlatavou barvu a působí doslova magicky.
Vystoupám po schodech, projdu mezi mohutnými pilíři a v tom stojím tváří v tvář Abrahami Lincolnovi. Na postranních zdech se pak nachází úryvky prezidentova inauguračního proslovu a proslovu z Americké občanské války.
Památník si projdu ze všech stran a vychutnám si výhledy na město i řeku Potomac. Když se dostanu zpět ke schodům, mám před sebou úžasný výhled na slavný Reflecting Pool s odrážejícím se Washingtonovým památníkem. Chvíli se kochám a potom zamířím podél bazénu směrem ke zmíněnému památníku.
Vzpomínka na válku (World War II Memorial)
Za chvíli už stojím nad jedním z nejkrásnějších památníků druhé světové války, jaký jsem kdy viděla. Když u něj strávíte více času a pořádně si vše prohlédnete zjistíte, že je doslova přeplněn symbolikou. Příkladem jsou hvězdy, které symbolizují počet mrtvých vojáků. Zajímavý je také bazén, v němž si můžete během horkých dnů namočit nohy podobně, jako to dělali vojáci na oslavu vítězství – ale pozor, v bazénu si smíte opravdu jen namočit nohy, koupání, chození a všelijaké cachtání by bylo neuctivé!
K Washingtonovu památníku odtud zatím ještě nemířím. Místo toho se vrátím kousek zpět, přejdu Independence Ave a za chvíli už stojím u pomníku M. L. Kinga. Pokračuji kolem „zátoky“ Tidal Basin.
Na pořadí je poměrně rozsáhlý komplex věnovaný Franklinu D. Rooseveltovi, jehož součástí je i socha mužů stojících v době Velké hospodářské krize ve frontě na jídlo.
Cesta mě přirozeně vede dál přes most a podél zátoky. Zlatá hodinka už dávno skončila a jasná obloha bez jediného mráčku značí, že dnes bude další parný den. Přidávám proto do kroku, abych vše stihla předtím, než začne být nepříjemné dusno a horko.
Pak se přede mnou objeví další z úchvatných staveb s kupolí a pilíři z mramoru. V té stojí socha dalšího z amerických prezidentů – Thomase Jeffersona. K mému zklamání je nyní bohužel v rekonstrukci, a tak se nemohu kochat výhledem, který je jinak určitě úžasný.
Nejkrásnější část města
Po chvíli konečně zamířím zpět do centra, směrem k National Mallu. Mým orientačním bodem je opět místní dominanta – Washingtonův památník. Slavný obelisk je postaven z mramoru, pískovce a žuly. Při bližším pohledu však zjistíte, že asi v jedné třetině se barva kamene mění. To je způsobeno tím, že jeho stavba byla v průběhu přerušena a dokončena až skoro o 40 let později, ovšem už z jiného materiálu.
Bohužel mám tu smůlu, že i tento památník je v době mé návštěvy zavřený. Po jeho opětovném otevření v srpnu/září 2019 si ale můžete zakoupit vstup na rozhlednu. Ten by měl být zdarma, platí se jen 1,5 dolaru za manipulační poplatek.
Od Washingtonova památníku se vydávám po travnatém Nationalu Mallu směrem ke Kapitolu. Cestou se přitom zastavuji na jedné z laviček na krátkou svačinu. Venku už začíná pálit slunce, ale tady pod stromy je příjemně. Za dobu svého pobytu jsem si National Mall opravdu zamilovala. Je tu neskutečná pohoda a o víkendech často i nějaká akce, na kterou můžete vyrazit zadarmo.
Kapitol (Capitol) – stavba, která vás uchvátí
Přečtěte si mé zápisky z Washingtonu, DC.
Jakmile se dostatečně nabažím, vyrážím po Pennsylvania Avenue směrem k Bílému domu. Cestou se zastavuji u Trumpova mezinárodního hotelu, jehož součástí je i Stará poštovní věž (Old Post Tower) s vyhlídkou na centrum města. Vstup na ni je zdarma každý den od 9 do 16:30.
Poté ještě krátce pokračuji po Pennsylvania Avenue, dokud nedorazím na křižovatku s 15. ulicí. Tam se vydám doprava a pokračuji podél budovy Ministerstva financí. U obchůdku White House Gifts odbočím doleva a opět se ocitám na Pennsylvania Ave. Zde už je jen pěší zóna, kterou střeží spousta policistů. Kousek ode mě si parta kluků udělala hřiště na in-line hokej.
Závěr procházky
Jak se dostat na prohlídku Bílého domu se dozvíte v mém příštím průvodci.
Zde má cesta končí. Ještě není ani poledne, ale já už mám v nohách více jak 8 kilometrů. Venku navíc začíná být pořádné horko, a tak jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas si na pár hodin odpočinout. Znavená mířím na metro na McPherson Square a domů na kolej.
A vy? Pokud vás ještě nebolí nohy, a zároveň se chcete vyhnout největšímu horku, můžete zamířit do některého z muzeí nebo třeba na nákupy.