Druhý týden mého pobytu v Americe utekl opravdu rychle. Většinu času trávím na stáži a ve škole. Na poznávání města a další aktivity mám čas obvykle jen o víkendu.
Pondělí, 17. června
Na stáži mám ode dneška na starost správu sociálních sítí. Přes den jsem tedy měla o zábavu postaráno. Po návratu domů jsem se zapovídala s dalšími spolubydlícími. Nakonec jsme večer společně koukaly na „The Bachelorette“. V reality show se moc nevyznám, takže nevím, zda to má nějaký český ekvivalent. Nijak extra mě to ale nenadchlo, i když myslím, že se budu s ostatními dívat i příští pondělí… Pokud se tedy nebudu muset učit.
Úterý, 18. června
Každý, kdo o to požádal, dostal přiděleného svého mentora. Mentoři jsou nejen profesionálové ve svých oborech, ale mnohdy také bývalí účastníci tohoto programu. Můj mentor se jej například účastnil před 30 lety. Kromě dvou povinných schůzek pro nás naše nadace připravila společnou snídani. Ta proběhla právě dneska ráno, a byla, podle mě, v celkem nóbl restauraci. Míchaná vajíčka, meloun, borůvky, pečené brambory a slanina.
S mentorem jsme si povídali o životě ve Washingtonu, dal mi tipy na 4. červenec, a samozřejmě jsme se bavili i o práci a kariéře. Po snídani jsem zamířila na kolej, na úterý a středu jsem si totiž na stáži domluvila home office, abych ušetřila trochu času a peněz na jinak zdlouhavých přejezdech do školy. Během odpolední přednášky jsem zjistila, že jsem si smazala soubor s poznámkami z minulých dvou hodin. Tedy, vlastně nesmazala.
Soubor byl pojmenovaný a normálně uložený, ale ocitl se v jakési složce, kterou nemohu na počítači dohledat. Zjistila jsem to tak, že jsem do ní uložila další soubor (a vytvořila si i jeho kopii v jiné složce) a ten po zavření také zmizel.
Nakonec jsem měla ještě přednášku od další bývalé účastnice programu, která v současnosti pracuje pro NBC.
Středa, 19. června
Dnes se vlastně nic zajímavého nedělo. Ráno jsem si chtěla přivstat, abych dohnala četbu, to se mi nakonec nepovedlo. Zbytek dne jsem strávila prací a ve škole.
Čtvrtek, 20. června
Dnešní den začal výpadkem Wi-Fi v coworkingovém centru. Možná se budete divit, ale i když jsem tu na 2 měsíce, tak jsem si nezařizovala americkou SIMku. Na koleji i na stáži je totiž kvalitní Wi-Fi připojení, na internet se dá dostat i v muzeích a v případě potřeby používám googlovské offline mapy. Ráno jsem tedy asi 40 minut seděla a čekala, co se bude dít. Nakonec jsem se vydala zpět na kolej.
Během dne mi přišel email od univerzity, která nám zařídila volné vstupenky na fotbalový zápas. Americký fotbal znám jen z filmů, a tak jsem si říkala, že vidět jej naživo přímo tady v Americe, by by mohl být dobrý zážitek. A tak jsem nakonec vyrazila.
Hrálo se v místní aréně, která není zrovna dvakrát velká. Díky tomu jsme ale měli skvělý výhled. Musím říct, že i když nejsem zrovna fanynka sportů, americký fotbal mě vážně bavil. A co víc, náš tým (washingtonský) vyhrál!
Pátek, 21. června
Po škole jsem se vydala na nákupy do obchodního centra poblíž Pentagonu. Že bych z toho měla nějaký skvělý zážitek, to říct nemohu, nakupování mě zkrátka moc nebaví, ale potřebovala jsem si pořídit nějaké oblečení, protože tady mám opravdu jen pár kusů. Po návratu domu jsem už další plány neměla, takže jsem jsem si došla do banky rozměnit peníze na čtvrťáky (pračka a sušička nic jiného nebaští) a večer jsem strávila praním a odpočinkem.
Sobota, 22. června
Dnes v místních muzeích probíhaly slavnosti Slunovratu. Naplánovala jsem si proto výlet do ZOO. Jedná se o jednu z nejstarších zahrad ve Spojených státech. Byla založena v roce 1889, takže je dokonce ještě starší než pražská ZOO. Pro mě osobně byly největší atrakcí pandy. Od 6 večer pak začaly výše zmíněné slavnosti.
Nejlepším zážitkem ze slavností byl určitě policista v neprůstřelné vestě, který dělal DJ a u jeho pultu trsalo na Macarenu asi 10 malých dětí. Protože jsem ale já (i doprovod) byla už pořádně unavená, rozhodla jsem se hned po začátku oslav vyrazit domu. Cestou jsem si také dopřála první velké jídlo, které jsem si sama neuvařila. Koupila jsem si čtvrtinku kuřete a opékanou kukuřici.
Neděle, 23. června
Na dnešek jsem si konečně naplánovala pořádnou pěší túru po památkách. Vstávala jsem v 5.20 a vyrazila krátce po východu Slunce. První zastávkou byl Lincolnův památník, kde jsem téměř bez dalších turistů zažila nádhernou zlatou hodinku. Pak jsem pokračovala k Jeffersonovu památníku, Rooseveltovu památníku, památníku M. L. Kinga a památníku Druhé světové války. Cestou jsem se samozřejmě prošla i kolem známého Washingtonova monumentu a budovy Kapitolu.
Za těch pár hodin jsem ušla asi 13 kilometrů a opravdu to stálo za to! Washington je po ránu nádherný, téměř bez turistů, takže tuto prohlídku opravdu doporučuji. Následně jsem se ještě chtěla jít podívat do jednoho z muzeí a do archivu, ale byla jsem tak utahaná, že jsem nakonec zamířila domu.
Na koleji jsem se konečně začala věnovat učení. Už mám pohromadě všechny knížky, a tak jsem doháněla četbu. Jak jsem zmiňovala již výše, vymazal se mi soubor se zápisky z prvních dvou přednášek, takže si je budu muset ještě dopsat. Můj volitelný předmět je navíc celý o americké politice. Během vášnivých debat při přednáškách tak kolikrát vůbec netuším, o čem je řeč. A to za pár týdnů povedu prezentaci! I díky stáži ale musím mít neustálý přehled o tom, co děje, a tak se týden od týdne cítím stále lépe, a ne tak pozadu. Snad mi s tím pomůže i povinná četba.
Závěr týdne jsme asi v půl 10 večer oslavili hromadnou evakuací z kolejí. Jsou tu velmi citlivé senzory, které od začátku mého pobytu tady v Americe spustily požární poplach už čtyřikrát, přičemž dnes je to podruhé. Já jsem jej teď zažila poprvé, ale vlastně jsem za to ráda. Máme jistotu, že ty senzory fungují.
Pokračovat na třetí a čtvrtý týden